Senoseč a vyhánění srnčat
V květnovém obdobobí je velice populární téma senoseč a záchrana srnčat. I média se chytli tohoto tématu a apelují na zemědělce, aby hlásili myslivcům, kdy budou sekat. Někdo poctivě hlásí někdo bohužel ne.
Srnčata jsou v této době ještě závislá na matce. Bývají zalehlá ve vysoké trávě či obilí a srna k nim dochází. Mláďata mají pud ukrývací, proto se při blížícím nebezpečí přikrčí místo toho, aby uprchla. Čerstvě narozená srnčata nijak „ nevoní“ , takže je možné, že i ten nejlepší ohař je mine. Nejúčinější prevencí je procházení luk, nejlépe hodinu před senosečí.
Naše paní lesní Ing. Motlová je v kontaktu s okolními zemědělci a hned shání dobrovolníky na vyhánění zvěře. Myslivecký spolek „ Rozsochatec – Čachotín“ a „ Jezdecká společnost Statek Lesolg“ je v pozoru a kdo může, pomůže. Myslivci i nemyslivci se brodí vysokou trávou a že to není jenom palouček. Jsou to hektary luk. Jezdci na koních to mají o trochu jednoduší. Opravdu nejlepší pohled na svět, ale i na zem, je z koňského hřbetu. Z výšky se toho vidí více ve vysoké trávě. S koňmi uděláme dvoumetrové rozestupy a krokem brouzdáme louky. Pokud srnče najdeme, opatrně ho z louky odneseme do bezpečí lesa. Koně jsou zvířata úniková, takže jakmile si myslí, že hrozí nebezpečí, dají se na úprk. A to byste se divili, co všecho je pro ně nebezpečné. Taková kaluž, tam by se celý koník utopil a nejhorší je igelitový sáček, před tím se opravdu musí prchat a pokud se zadaří tak samozřejmě nejlépe se prchá bez té zátěže na hřbetě. Ale jsem ráda, že se ti naši koníci při hledání chovají klidně a v trávě ukrytých srnčat se nelekají. Tak to funguje u nás, nemusí to být vždy pravidlem. Jelikož zemědělský Statek Lesolg spolupracuje s myslivci a vlastní honitbu, je jednoduché si vyjít vstříc a udržovat přátelské vztahy a navzájem si vypomáhat. Děláme to rádi a pro dobrou věc.
Autor: Monika Fárka
